Yung Lean dospívá a vzkazuje, že party skončila

V nedávném videu prohlásil, že být fanouškem je dobrá věc, i když se za to hodně lidí stydí. Možná to někdy cítím podobně. Ale u Yung Leana jsem nikdy neměla problém říct nahlas: I'm a fan.

Jeho melancholie a boj s vlastními démony nebyly jen jeho – byla to válka, kterou jsme vedli spolu s ním. My, generace mladých lidí, proti vlastní temnotě a stínu. Pro mě to celé vyvrcholilo deskou Warlord z roku 2016, kterou vydal po období, kdy v Miami propadl tvrdým drogám, prodělal psychózu a byl hospitalizován. Krátce poté jeho manažer a blízký přítel Barron Machat tragicky zemřel při autonehodě, když řídil pod vlivem alkoholu.

Svým až sebedestruktivním životním stylem se nikdy netajil. Drogy, alkohol, afters, New York, Miami. V roce 2017 byl poprvé střízlivý, ale ani to mu nevydrželo dlouho – brzy byl znovu hospitalizován kvůli psychóze. Jak sám později řekl, tehdy přišla jistá úleva: diagnostikovali mu bipolární poruchu a on konečně mohl začít s léčbou.

Není to poprvé, co něco takového slyším. Lidé se potýkají s nejrůznějšími problémy, kvůli kterým se cítí být jiní než ostatní. Zase jsou to ty vnitřní boje, které vedeme tiše sami v sobě, zatímco se snažíme alespoň trochu zapadnout. Někdy se to povede. Jindy je to úplně naopak – jako v případě Yung Leana. A když pak přijde diagnóza, všechno najednou začne dávat smysl a my můžeme jít zase o kus dál.

Posunem od temného Warlord bylo jistě album Starz z roku 2020, kde Yung Lean zpracovává všechno, co se mu stalo – drogy, závislosti, trauma i odcizení. Pořád je smutný, pořád se pohybuje v mlze, ale už v tom není potřeba ničit se. Starz netlačí ke dnu, spíš jako tarotová karta Hvězda, ukazuje naději.

Cesta za střízlivostí je pro něj jedna z nejdůležitějších a právě album Jonatan, které vyšlo 2. května 2025, je výpovědí toho, že se mu to podařilo. Je z něj cítit vděk a možná i úžas nad tím, že všechny ty parties přežil. 

Nejvýrazněji se k tomu vyjádřil v SubwayTakes, kde prohlásil, že:

Místo neustálého utíkání od reality teď Yung Lean romanticizuje malé věci a mluví o spojení s přírodou. Přiznal i to, že začal tvořit a koncertovat střízlivý, což pro něj byla nová zkušenost. Vidět tuhle proměnu mi v dnešním světě přijde jednoduše krásný. Všichni cítíme únavu ze všeho, co se kolem nás děje. A pak přijde někdo, kdo sice tráví Silvestra se Salmou Hayek, ale přesto glorifikuje klidný život a nachází v něm útěchu. To je pro mě skutečně fresh.

Tak mluvil i o názvu svého posledního alba. Říkal, že se cítil zaseknutý, protože dělal pořád dokola to samé. A ta nejvíc fresh věc, kterou mohl udělat, byla vrátit se na začátek. Pojmenovat desku svým křestním jménem. Jonatan. Přijetí toho, kým je a odložení alter ega.

U alba Jonatan je cítit jasný odklon od dosavadního vapor-trapového stylu, se kterým byl Yung Lean roky spojovaný. Najednou slyšíme kytary, lo-fi vibes a inspiraci indie rockem. Žádné features, jen on sám – jako by se loučil s jednou kapitolou svého života a přijímal novou. A možná právě proto je pro mě tahle deska tak melancholická. Taky se v ní vidím.

Když si vzpomenu na to, jak jsme s kámošstvem poslouchali Ginseng Strip, žádné povinnosti, jen jsme se neustále hledali. A teď, když v autě s přítelem poslouchám Horses, cítím, že taky vstupuju do úplně jiné éry. Všechno je vážnější a vlastně i pomalejší.

Už dřív naznačoval, že ho láká posouvání žánrových hranic, a netají se tím, že dokáže najít inspiraci i tam, kde by to málokdo čekal – třeba u Britney Spears a její skladby Everytime. Něco z ní slyším v skladbě I’m Your Dirt, I’m Your Love z jeho posledního alba (pokud to tam neslyšíte, don’t sue me). Tuhle skladbu mimochodem označil za svou nejoblíbenější z celé desky.

Jonatan některé fans překvapí nebo možná i odradí. Ale zároveň potvrzuje, že Yung Lean je umělec, který se nebojí vykročit mimo komfortní zónu, poučit se ze svých chyb a dospět.